Ještě před pár lety bychom u každého druhého domku na malém městě nebo na vesnici našli klasickou králíkárnu. Králíci se chovali na maso a kůži. Jaká je situace dnes?

Králík, domácí mazlíček
Dnes je králík, většinou se jedná o zakrslá plemena s váhou do 1,5 kg, spíše domácím mazlíčkem, kterého si hýčkáme v bytě, v domácím prostředí. Druhou skupinou chovatelů králíků jsou ti, kteří chovají králíky „sportovní“. Jedná se o plemena, která jsou něčím zvláštní a jsou chováni většinou kvůli výstavám. Patří sem například strakáči, berani a kresebná plemena. Potom jsou chovatelé tzv. užitkových plemen. To jsou taková, která dávají chovateli něco víc, než jen radost z chovu. Tito králíci nám mohou poskytnout buď chutné maso, nebo kvalitní kožku, popř. vlnu. Kožešinová plemena ovšem dnes již postrádají na významu, jelikož zájem o kožky (kromě kožek krátkosrstých plemen) je zanedbatelný a chovatel za ně téměř nic neutrží.

Králičí plemena
Králíky bychom mohli rozdělit podle velikosti na plemena velká (belgický obr, belgický obr albín, francouzský beran, moravský modrý, německý obrovitý strakáč) s minimální váhou 5 kg. Ačkoliv by se mohlo zdát, že právě tito králíci jsou vyhledáváni chovateli pro rychlé získání většího množství masa, není tomu tak. Velká plemena sice dosahují výjimečné váhy, ale úměrně své velikosti, a spotřebují stejné či větší množství krmiva než plemena střední. Navíc disponují velkými nároky na ustájovací plochu, na kvalitu předkládaného krmiva a některá plemena potřebují i kvalitnější péči. Kromě toho nedisponují příliš chutným masem.

Nejoblíbenější druh
Další jsou plemena střední, s váhou od 3 do 5 kg (např. Aljaška, Anglický beran, Burgundský, Český strakáč, Francouzský stříbřitý, Meklenburský strakáč, Tříbarevný strakáč). Jde o skupinu u chovatelů nejoblíbenější, a tudíž nejrozšířenější. Králice jsou plodnými a mléčnými matkami, mladí velmi rychle rostou a dobře zužitkovávají krmivo. Při intenzivní výživě dosahují ve 3.–4. měsíci okolo 2,5–3 kg, což je vynikající výsledek.

Malá plemena
Poslední skupinou jsou plemena malá s hmotností od 1,5 kg do 3 kg (např. Anglický strakáč, Černopesíkatý, Holičský modrý, Moravský bílý hnědooký, Stříbřitý černý). Malá plemena nejsou tak oblíbená, jako plemena střední, ačkoliv disponují vynikající užitkovostí. Jsou celkem nenáročná na chov, a jsou proto oblíbená u začátečníků nebo u dětí.
Dále bychom mohli králíky dělit podle délky srsti na klasické, dlouhosrsté, krátkosrsté a se zvláštní strukturou srsti.

Aby králíci prospívali
Chov králíků není nijak náročný, má ale svá pravidla. Pro dobrý vývoj potřebuje králík nejen krmení a napájení, ale také světlo, sucho, čistý a čerstvý vzduch a klidné a čisté prostředí. Co se zimy týče, je králík velmi odolné zvíře. Výborně snáší zimu, i když teplota klesne hluboko pod bod mrazu, ovšem jen v případě, že mu zaručíme ochranu před deštěm a větrem. Hůře je na tom v létě. Králík nesnáší přímé sluneční záření a ani vysoké teploty.

Směřujte králíkárnu na jihovýchod
Při umístění venkovní králíkárny musíme mít na paměti, že není možné natočit králíkárnu jakýmkoliv směrem. Jestliže bude průčelí králíkárny směrem na sever či západ, budou králíci pod neustálým vlivem chladu, větru a vlhkosti, naopak při orientaci na jih či jihozápad budou podstupovat očistu při letních vysokých teplotách. Nejlepší variantou je orientace králíkárny směrem na východ či jihovýchod, a pokud není možné tuto podmínku splnit, je nutné králíkárnu dobře zabezpečit, např. větrnou bariérou či přístřeškem, výsadbou vyšší zeleně, postavením králíkárny průčelím proti domu, apod.

Separé pro králíky
Kotce, čili ustájovací prostor pro jednoho či více králíků, se v praxi nemusí nijak dělit, ale část chovatelů jistě rozlišuje kotce pro samce, pro samice s mladými, pro odchov či dokonce pro výkrm. Je to tím, že každá z těchto kategorií králíků má určité nároky na prostor. Je jasné, že samice s osmi měsíčními mláďaty bude potřebovat alespoň dvakrát větší kotec, než samec, nebo dva tříměsíční králíci v odchovu. Důležité je ještě vědět to, na čem budeme králíky chovat – zda na podestýlce, nebo na roštech.

Chov na podestýlce
Je to nejstarší typ chovu a mezi chovateli nejrozšířenější. Každý takový chovatel je často i zahrádkář a tento chov produkuje značné množství vynikajícího hnoje, což je i jednou z výhod. Další je například funkce udržování tepla v zimě, kdy dostatek slámy králíkům značně pomáhá vypořádat se s krutými mrazy. Poslední, neméně důležitou výhodou, je snadnější a také levnější stavba této králíkárny s pevnou podlahou.

Chov na roštech
U tohoto způsobu chovu je podlaha utvořená z roštu (plastového, dřevěného, apod.) a snadno ji vyjmete. Pod podlahou je sběrník trusu, do kterého propadávají králičí výkaly, a je tudíž v kotci maximální čistota.

Pozn.: Králík je býložravec, takže si rád pochutná na senu, slámě, jeteli, vojtěšce a klasické polní trávě, ječmeni, kukuřici, mrkvi, bramborách a dnes již také speciálních granulích, které jsou kombinací všech těchto krmiv. Mezi nejčastější onemocnění králíků patří králičí mor a myxomatóza.

Přečtěte si také:
Hlodavci - morčata, křečci, králíci
Koza domácí
Chov hus