Lití olova řadíme k tradičním svátečním kratochvílím, které se také snaží společně s rozkrojenými jablky, hozenými střevíci, rozloupnutými ořechy a plovoucími svíčkami nahlédnout do budoucnosti. Jak na to se podívejte v reportáži.

Lití olova patřilo mezi nejznámější štědrovečerní zvyky, ale velmi často provází také Silvestra nebo Nový rok. Nebojte se tuto milou kolektivní hru vyzkoušt i jiný sváteční den. Právě ve skupině si užijete nejvíce napětí. Každý si taví a lije svůj kousek!

Potřebujeme:
• magický kov alchymistů – olovo. Není –li, nahradíme ho pájecí slitinou (je také zdravotně bezpečnější)
• naběrčku nebo lžíci na tavení
• otevřený oheň (kamna, krb, kahan, méně romanticky ale spolehlivé působí propan butanový turistický vařič a hořák plynového sporáku)
• nádobu se studenou vodou, podle tradice měla být dřevěná, ale opět se nabízí různé kompromisy, smaltované lavory apod. Pozor na plast, když na něj kápne žhavý kov, poškodí jej.
• klíč s velkým uchem a nejlépe zuby do kříže
• 2 dřevěné špalíčky nebo vařečky na podepření klíče
Alternativou je koupená sada na lití olova.

Postup: Do nádoby dáme vodu, přes nádobu dáme dvě vařečky a mezi ně položíme napříč klíč. (Cynici mohou lít rovnou, bez klíče). Kousek olova nahřejeme v naběračce nad plamenem, rychle se roztaví. Tekuté lejeme přes ucho klíče do vody. Zde okamžitě tuhne. Z vzniklého tvaru hádáme budoucnost. Věští se buď ženich nebo se ptáme obecně na budoucnost.
Když by se z tvaru nedalo nic poznat, zasviťte na něj baterkou a hádejte podle stínu na zdi.
Ulitý kousek si můžeme schovat mezi osobní poklady a porovnat znova v závěru roku při osbním bilancování, jak jsme pochodili.

Pozor pálí – rukojeť naběračky i horké olovo. Nesáháme na ně rukou a taky se nešťucháme a příliš netlačíme nad lavorem, abychom nespálili někoho dalšího. Studenou vodu na puchýře a mast na spáleniny nachystáme pro nešťastné náhody poblíž alchymické dílny.

Přečtěte si také:
Vánoční přání a visačky na dárky pomocí lisu na papír
Vánoční aranžmá
Modelované figurky nejen z marcipánu