V zimní zahradě oceňujeme zajímavé vizuální efekty, a právě stále zelené neopadavé keře do ní velmi dobře zapadají. Některé z nich se na zimu ještě pozoruhodně zabarvují do purpurových tónů. Představíme dva zástupce – Leucothoe a Podocarpus nivalis.

Leucothoe nebo leukotoe
České jméno leukotoe je jenom fonetickým přepisem odborného názvu. Leucothoé byla bájnou postavou řecké mytologie, milenkou boha Apollona, později proměněná v keř. To je jasné vysvětlení, proč je tato dřevina tak krásná a tak zajímavá. Je příslušníkem čeledi vřesovcovitých, kam mimo jiné vedle vřesovců a vřesů patří azalky, rododendrony, brusinky a borůvky. Pro naše podmínky má význam jenom úzký výběr stále zených druhů, respektive jejich kříženců a kultivarů. Vyznačují se mírně poléhavým, rozložitým růstem, dorůstají do velikosti kolem 150 cm, obvykle ale méně. Jsou to např. Leucothoe fontanesiana, Leucothoe axillaris Leucothoe walteri ‘Rainbow‘, Leucothoe‘Zeblid‘, Leucothoe axillaris ‘Curly Red‘ (kromě zbarvení má i pokroucené listy).

S podzimem rudé listy
Leukotoe se nejlépe daří v kyselé, rašelinné půdě s vysokým obsahem humusu. Důležitou podmínkou růstu je vysoká vlhkost vzduchu, proto je pokud možno sázejte dále od zpevněných ploch nebo zdí budov, předejdete tak vystavení rostlin teplému a suchému vzduchu, který sálá v létě z rozpálených zdí, chodníků a cest. Optimálním místem pro výsadbu je stanoviště v polostínu. Leukotoe se velmi dobře přizpůsobí i stinným podmínkám, jeho vybarvení ale nebude zdaleka tak výrazné. S nástupem podzimu listy postupně rudnou. Tato nápadná barva jim vydrží až do jara, kdy začíná pozoruhodné stadium rašení, provázené až tříbarevnou hrou listů.

Nízký keř na skalky
Podocarpus nivalis – je jeden z mála keřů tohoto druhu, který může růst v našich podmínkách. Jeho nejbližší příbuzní až na výjimky potřebují teplejší podnebí. Je to neopadavý poléhavý keř, pochází z Nového Zélandu, dosahuje 1 až 2 m. Podlouhlé úzké čárkovité listy hustě obrůstají tuhé, kožovité větvičky. Roste v horách na chudých půdách, proto není náročný na stanoviště. Pěstuje se úspěšně např. na skalkách. Díky zbarvení a vytrvalým listům tvoří jednu z dominant zimní zahrady.

Zajímavé plody zimní zahrady