Pokojové rostliny mají během celého roku odlišné podmínky stejně jako rostliny venkovní a tomu musíme přizpůsobit také péči. Snažíme se, aby se životní potřeby (světlo, teplo, vláha, výživa) udržovaly ve vhodném vyváženém poměru. Přesazujeme a pra...

V zimě se o rostliny staráme odlišně než v létě. V zimě rostliny chřadnou současně z nadbytku (většinou vody, hnojení a tepla) a nedostatku (světlo).

V zásadě rozlišujeme dvě skupiny rostlin – ty, které v zimě odpočívají, a ty, které právě v zimě mají období květu, čili nemají fázi klidu. Vyžadují odlišný přístup.

V přirozeném období vegetace, tedy od jara do léta, rostliny rostou a vytvářejí květy, v zimě naopak odpočívají a sbírají sílu na další období. Mnohé pokojové rostliny mají také tento rytmus, jsou to například palmy, další zelené rostliny okrasné listem – fíkusy, juky, citrusy, kaktusy, sukulenty atd.

Při pěstování mají být vždy v rovnováze prvky světlo, teplo, zálivka. V zimě je limitujícím faktorem světlo, kterého bývá nedostatek. Má tyto příznaky: výhony jsou nevzhledně dlouhé, tenké a křehké, zmenší se listy, rostliny se vybělí, ztrácejí svěží zelenou barvu, barevné kultivary ztrácejí barvy… Časté je např. žloutnutí listů u cykasů, palem, juk. Životní pochody tedy díky nedostatečnému světlu neprobíhají rychle. Naším úkolem je zajistit pokojovkám především maximum světla. Současně redukujeme zálivku a vynecháme hnojení. V zimě také rostliny nepřesazujeme.

Složitější otázkou je teplota, často nemůžeme zajistit optimum, protože prostory jsou vyhřívány podle našich potřeb, nikoliv dle nároků rostlin. Mnohé rostliny pro dobré přezimování potřebují chlad, nikoliv však mráz – četné kaktusy a sukulenty, citrusy, oleandry. Limitní teploty se liší, nastudujte si nároky vašich rostlin nebo se poraďte v květinářství. Nelze jednotně stanovit ideální zimní teplotu, ale většina i různých skupin akceptuje teplotu kolem 18 °C.

V zimě také hrozí poškození rostlin nenadálými výkyvy – teplý vzduch, ale chladný parapet, podchlazení listů, které se dotýkají skla, když venku mrzne, a mrazivý vzduch, který podchladí rostliny při větrání. Záludná jsou zejména stará dvojitá okna. Ve dne se v meziprostoru přehřívají, v noci zde teplota klesá pod nulu. Nevhodné je také mít rostliny v dosahu sálajícího topení (radiátory, ale i krby, kamna). Fatální chybou, které se často dopouštíme, je umístění rostliny v blízkosti ústředního topení. Sálající teplo rostlině nejenže nesvědčí, navíc listy často trpí suchým vzduchem, který ústřední topení způsobuje. Pokud není možné rostlině dopřát světlé stanoviště bez těsné blízkosti ústředního topení, je třeba ji častěji zalévat, zvlhčovat vzduch odparem v okolí a listy pravidelně rosit. Když stavíme rostliny do oken, musíme je současně uchránit před nenadálými paprsky zimního slunce, které dopadá přes sklo a způsobí snadno přehřátí, zavadnutí a dokonce i spálení rostliny.

V zimě zaléváme mírně. Držme se základního pravidla: v zimě více světla a vody raději méně. Přelití totiž způsobuje přemokření substrátu, ve kterém pak uhnívají kořeny. Opakovaným přelitím se může stát, že rostlina uhnije celá a už se jí nepodaří zachránit. Zaléváme tedy 1–2krát týdně vždy v závislosti na pokojové teplotě, při které rostliny pěstujeme. Čím je teplota nižší, tím zaléváme méně. Rostliny, které přezimujeme v chladu, zaléváme jednou za dva týdny až jednou měsíčně, kaktusy třeba nezaléváme vůbec. Asi nejjednodušší je zkontrolovat vlhkost substrátu prsty, měl by být jen mírně vlhký, nikdy přemokřený, u sukulentů a kaktusů jej necháme vyschnout zcela.

Pro zálivku používáme vodu odstátou (je odražená a klesne obsah chloru). Studená voda v teplé místnosti působí šok, rostliny zpomalují růst, stejně jako teplá u rostlin přezimovaných v chladu předčasně probouzí růst.
Rostliny, které mají období klidu, nehnojíme. V zimě hnojíme pouze rostliny, které právě kvetou (orchideje, kamélie, kalanchoe, azalky, bramboříky, primulky, africké fialky apod.) a lehce (nižší koncentrací) můžeme přihnojit zelené rostliny okrasné listem, které jsou v teplém prostředí. Hnojit začneme koncem února a ponejprv v menších dávkách v intervalu 14 dní. Určitě široké škále rostlin prospěje koncem zimy přídavek výživového komplexu, který harmonizuje pochody v jejich těle a podporuje růst a vitalitu.

V zimě často napadají pokojovky škůdci – mšice, molice, puklice, třásněnky, svilušky… Kontrolujeme proto pravidelně rostliny, preventivně používáme lepové destičky a přípravky na olejnaté bázi, které obsahují i některé lesky na listy. Při napadení již použijeme léčebné přípravky. Pokud to jde, používáme ekologické přípravky. Pečlivě čteme návod, ošetřené rostliny je až na výjimky třeba dát do jiné místnosti, než jsou lidé, pozor zejména u ložnic a dětských pokojů. Další pohromou bývají houbové nemoci – plísně a hniloby, např. skvrny na listech, mokvání kořenů a stonků – zde se použijí fungicidy. Při napadení kořenů a kořenových krčků je dokonce nezbytné rostlinu přesadit a kořeny před přesazením nejdřív proprat ve vodě od zbytků a pak proprat ve fungicidu nebo minimálně v růžovém roztoku hypermanganu. Rostliny v počátku napadení izolujeme od ostatních, silně napadené rostliny raději vyhodíme.