S panem Honcem se tentokrát podíváme na pohledné rostlinky nenáročné na vláhu. Nejdříve se zaměříme na kosmatcovité sukulenty, mezi kterými jsou zvlášť oblíbené tzv. živé kameny. Dále se podíváme na různě velké a zejména různě vybarvené růžicovité...

Pana Honce již známe, vždyť právě u něj nalezneme exkluzivní obří tlustice. Také nás učil, jak tlustice přivést do květu. Tentokrát se spolu podíváme na další pohledné rostlinky, nenáročné na vláhu. Nejdříve se zaměříme na kosmatcovité sukulenty, mezi kterými jsou zvlášť oblíbené tzv. živé kameny. Mají téměř kulovitý tvar listu, dosahují tak potřebných podmínek pro minimalizaci výparu – co nejmenší povrch a současně maximální objem. Mezi „živými kameny“ najdeme četné rostlinky, které kvetou a jsou velmi malé. Nejmenší rostlina např. dosahuje 0,5 cm. Když se řekne sukulent, každý si hned představí sucho a teplo. Ale pozor, překvapivě tomu tak být nemusí – mnohé tyto rostliny potřebují přezimovat v chladu, v teplotním rozmezí 10 až 17 stupňů Celsia.

Conophyta patří mezi s oblibou pěstované sukulenty a zahrnují trpasličí rostliny posléze trsovitě nebo polštářovitě větvené. Listy mají různé odstíny zelené, někdy se skvrnami. Rostou na kamenitých polích, domovinu mají v jižním cípu Afriky. Teploty postačí do 15 stupňů, ale potřebují hojnost světla. Jako zdroj vody slouží hlavně rosa, zaléváme velmi mírně – rosíme, nejvíce v září a říjnu, v nejtemnějších měsících – v prosinci a lednu – zálivku vynecháváme.

Lithopsy patří mezi nejznámější a nejpěstovanější rod „živých kamenů“, mají množství různorodých barev a kreseb na listech. Ze středové rýhy mezi listy vyrůstají nejčastěji žluté nebo bílé květy. Zalévají se jednou za 3 týdny, zhruba od května do konce září, ale snesou mnohem větší intervaly mezi zálivkou. Nezalévají se nikdy v období, kdy zasychají staré listy a obměňují se nové.

Sukulenty v přírodě vydrží opravdu s minimální zálivkou, ale nejsou pak tak atraktivní na pohled. Při pěstování v kultuře se jim snažíme nabídnout ideální pěstební podmínky, abychom měli rostliny také lahodící oku. Proto intervaly mezi zálivkou neženeme do extrémů, připravujeme speciální substráty a udržujeme vhodnou teplotu a světelné poměry.

Echeverie jsou dalším zajímavým zástupcem. Pocházejí z velkého a významného rodu, který čítá na 150 druhů, v přírodě rostou především v Mexiku. Stejně jako listy na podzim i ony hýří četnými barvami. Na první pohled budou připomínat netřesky, ale zdání klame, nejsou to netřesky a také nevydrží naše zimy, nesnesou mráz. Pěstujeme je tedy jako pokojové rostliny! Charakteristickým znakem jsou listové růžice (nejčastěji přisedlé). Růžice escheverií jsou velmi barevné a také mají mnoho hybridů. Některé tmavnou při větší intenzitě světla, jiné si uchovávají barvy i v zimě, další jsou tmavé i bez slunečního záření. Hlavním účelem zbarvení je uchránit rostlinu před přílišným osluněním na polopoušti. Echeverie tvoří také krásný podrost pod sukulentní bonsaje a dodávají tak kompozici celoroční přitažlivost, tedy i v době, kdy druhá rostlina nekvete. Pro sukulenty vždy platí, že s kvetením nespěchají. Čekají vždy až na nejlepší podmínky a teprve poté se věnují rozmnožování. Květenství nesou většinou na delších stoncích. A zde je další rozdíl proti netřeskům – echeverie po odkvětu neodumírají.

Podívejte se také na:
Tlustice
Tlustice Hottentot
Množení a úprava tillandsií
Nenáročné sukulenty
Netřesky