Ceny energií nás stále více nutí přemýšlet o úsporách. Problematika nízkoenergetického bydlení se proto dostává do popředí zájmu. Nízkoenergetická stavba není jen stavba, která má dobře vytvořenou takzvanou obálkovou konstrukci (obvodové stěny s okny, střecha a vše, co v určité míře odděluje vnitřní prostředí od vnějších vlivů), ale i stavba, která v co nejvyšší míře využívá slunečních paprsků v době nízkých venkovních teplot a zároveň chrání proti slunci při vyšších venkovních teplotách.
Podstata nízkoenergetického bydlení
Záleží nejen na kvalitní konstrukci, ale i na tvaru budovy s ohledem na vytápěnou plochu a využití tepelných zisků z oken v topném období (hlavně na podzim a na jaře) při zajištění kvalitního zastínění v letním období. Dům má být kompaktní, aby poměr plochy pláště oproti obestavěnému objemu byl co nejmenší. To znamená vždy uvažovat tak, aby na severní straně byly situovány místnosti takzvané chladné zóny (garáže, vstup, komora a podobně), a na jižní stranu situovat místnosti s maximálním prosklením (obývací pokoj, případně zimní zahradu).
Vhodné řešení domu
Je samozřejmostí, že je nutno uvažovat s úhlem slunečního svitu tak, aby v horkých letních dnech bylo okno co nejvíce zastíněno, případně zajistit stínění jinou vhodnou konstrukcí (markýzy, žaluzie). Okna musejí být kvalitně zasklena, abychom místo tepelných zisků nevytvářeli tepelné ztráty. V roční bilanci musí oknem dopadnout dovnitř více energie, než jím uniká ven. V dispozičním řešení domu je nutné uvažovat v maximálně možné míře tak, aby vnitřním uspořádáním byl teplý vzduch, vyhřátý sluneční energií, rozváděn přirozeným prouděním do chladných místností domu. Například vhodným situováním otevřeného schodiště tak, aby vzduch cirkuloval v celém domě. Pokud nebudeme vnímat dům jako celek se všemi vazbami, dojde k tomu, že místo optimálního využití přírodních energií v náš prospěch zvýšíme své náklady o cenu energie na chlazení v letním období.
Úspora prostoru
Při stejné zastavěné ploše je využití užitné plochy vyšší oproti klasickým zděným stavbám.
Vzhledem k tomu, že obvodové stěny jsou minimálně o 20 cm tenčí než běžné zděné stěny, získáváte při vnějších rozměrech 10x10 m na jedno podlaží + 8–10 m2 podlahové plochy navíc.
Energetické úspory
Obvodová stěna dřevostavby tloušťky 25 cm má stejné tepelně izolační vlastnosti jako stěna z tvárnic tloušťky cca 70 cm, nebo z plných cihel tloušťky 3 m. Tepelný odpor konstrukce obvodové stěny je R = 5 m2W/K, prostup tepla U = 0,2 W/(m2K).
Ekologie
Systém skladby stěn a větrání stavby uživateli udržuje v zimním období stabilní relativní vlhkost vzduchu cca 50 % (ve zděných stavbách se relativní vlhkost pohybuje okolo 36–40 %). Díky tomuto příznivému klimatu se podstatně snižuje riziko onemocnění horních cest dýchacích.
Dřevo jako tepelně-izolační materiál
Energetická spotřeba obytných budov v současnosti zabírá 35 % celkové energetické spotřeby společnosti. Z pohledu tepelné ochrany při současných normativních hodnotách stěn, střech a podlah, začínají být aktuální sendvičové obalové pláště budovy na bázi dřeva s vrstvou vysoce účinné tepelné izolace. Dřevo jako surovina s výbornými tepelně-izolačními vlastnostmi, výhodným poměrem pevnostních charakteristik k hmotnosti a jako přírodní materiál s malým energetickým vstupem při výrobě příznivě ovlivňuje celkovou energetickou náročnost budovy. Konstrukční systém budov na bázi dřeva je charakterizovaný nízkými hodnotami stálého zatížení od vlastní tíhy a nízkým poměrem hmoty a objemu nosných prvků konstrukce. To umožňuje například při konstrukcích obalového pláště na bázi dřeva aplikaci vysoce účinných tepelných izolací bez neúměrného zvětšování tloušťky samotné konstrukce.
Udělal nám všem radost a doufám, že i celá partička kolem projektu "Jak vaří Češi" udělala radost i jemu. První radost jsme měli z toho, když pozvá...
Celý článek»
Vložit příspěvek