Ručně vyráběné foukané sklo

Aktualizováno 20.09.2013


Předvedeme vám předměty ručně vyrobené, které se se vyznačují zajímavým a originálním provedením.

Při zpracování těchto skleněných předmětů se nepoužívá ani řezání či broušení a veškerá výroba tohoto skla je ruční práce bez použití jakýchkoli strojů na sériovou výrobu.

Sklo na výrobu se získá v podobě trubice 1,5 m dlouhé a zpravidla se pracuje s tloušťkou skla 1 mm. Základem práce je použití hořáku a jeho plamene pro opracování skla. V první fázi si trubici nahřejeme v místě, kde jí chceme zkrátit na délku potřebnou pro zhotovení skleničky. Nahřátím sklo změkne, začne měnit tvar a z trubice lze oddělit kratší kus. Základ je točit pohybem ruky s trubicí nad plamenem neboť sklo musí být stejnoměrně nahřívané. Foukáním vzduchu z úst do prostoru uvnitř skla trubičkou se mění tvar změklého skla. Toto sklo má výhodu, že se může kdykoliv opět nahřát a případně opravit jeho tvar i po vychladnutí.

Na barvení se používají oxidy kovů, které máme připraveny a namíchány v tekutém stavu. Barvu nanášíme stejnoměrně na čiré sklo z vnější strany jednoduše štětcem z připravených nádobek. Se sklem dále pracujeme nad plamenem aby zůstalo v měkkém stavu. Oxidy kovů se do skla zataví a vmísí. Pak už je nelze ze skla odstranit. Během žíhání nad plamenem se oxidy kovů vypalují, zatavují a vzniká specifická barva. Správnou technikou protáčení ruky docílíme pravidelných barevných obrazců na povrchu skla. Kovový nástroj se speciálním hrotem nám umožní vytočit ve změklém skle podstavec sklenice.

Může se stát, že po delší době hotová sklenice může prasknout, zejména díky nestejnoměrnému zahřívání při výrobě. Tomu zabráníme použitím speciální pece vyhřáté na nižší teplotu než je bod tání skla. Pokud v této peci sklenici vytavíme a poté necháme pomalu stydnout při snižující se teplotě, sklo se vytvrdí a bude více odolné.


Rady ptáka Loskutáka - Cesmína