Jak se žije ve mlýně

Zdroj: Nova.cz

V této reportáži navštívíme paní Martinu Doudovou, která nás provede historickým mlýnem. Sama ho zrekonstruovala a teď v něm bydlí. Podívejte se!

Mlýn byl postaven v roce 1859, povolení k jeho stavbě dostal mlynář Bican. Během roka však vymřela téměř celá jeho rodina a v pouhých 42 letech zemřel i on. Za nezletilé děti prodal pozemky i s vodním právem jejich poručník Václav Havel mlynáři pantátu Kroužkovi. Pak se mlynářské řemeslo dědilo, či získávalo odprodejem až k poslednímu mlynáři z rodu Kratochvílů. Poslední paní Kratochvílová ho za období totality prodala Syndikátu novinářů a sloužil jako rekreační středisko. V té době byl částečně přestavěn pro rekreační účely a nebyl přístupný veřejnosti.

Paní Martina mlýn zakoupila ve veřejné dobrovolné dražbě a jeho stav byl žalostný. Netekla voda, nefungovalo vytápění, měl paneláková okna.

Mlýnské kolo je na svém místě a náhon je původní. Točí se však obráceně, což nevadí, jelikož neslouží k pohánění mlýna. Dřevo je modřínové, lopatky má ze smrku a slouží již sedm let. Jeho životnost je 15 let, pokud by bylo vyrobeno z jedle, vydrželo by i 50 let.

Místnost, ze které je vidět na mlýnské kolo je vlastní mlýnice mlýna. Tam kde je dnes nahoře ochoz, byla původně celistvá podlaha a odsud se dostávalo zrno do mlecího zařízení. V rohu místnosti je mělká studna, která byla sto let jediným zdrojem pitné vody pro mlýn. Prý je to voda divých žen, a proto nikdy nevyschne, což se zatím opravdu nestalo. Pramen je přiznán do interiéru mlýnice, neboť nemá smysl snažit se vodě postavit překážku, stejně si cestu vždy najde.

Mlýnská lazebna je hned vedle mlýnice, jedná se o lázničky, kde je možné oddat relaxu v bylinkové lázni, z prvotřídních esenciálních olejů a odvarů z květů. Paní Martina je vybudovala s pomocí přátel a jsou její srdeční záležitostí.

Pokoje ve mlýně jsou zařízeny v duchu starých řemesel a dávno zapomenutých činností našich předků, každý je originál. Existuje v nich řada věcí, které se našly na starých půdách. Část nábytku paní Martina koupila v aukcích a na bleších trzích a část dostala od přátel. Dala jim jen nový kabát, stačilo brousit, mořit, natírat, kreslit a část vyrobil i kamarád přímo na dvoře. Svařoval a paní Martina mu ukazovala kam mají přijít lupínky a ozdoby.

Rybník má necelý hektar, ale mlynáři bohatě stačil pro jeho obživu. Vydatně dodával vodu na jeho mlýn. Paní Doudová v něm chová ryby, především bílého sumce Lojzíka, místního strážce vody.

 

 

Staňte se fanoušky Loskutáka na Facebooku

Nova.cz