Voňavé muškáty

Všichni známe nevýraznou vůni muškátů. Co jsou to tedy voňavé muškáty, jedná se o novinku? Vyžadují voňavé muškáty jinou péči než běžné muškáty? Dozvíte se v naší reportáži.

Barevná škála květů
Muškáty pochází z jižní Afriky, existují jich asi tři sta druhů. Kvetoucí muškáty jsou nejčastější a velmi oblíbenou balkonovou rostlinou. Mezi muškáty však najdeme i řadu rostlin, které pěstujeme především pro okrasné listy a pro zajímavou vůni. Květ bývá poměrně malý, většinou jednoduchý, v barevné škále od bílé přes růžovou, jasně červenou až po purpurovou, nebo žíhaný v uvedených tónech. Kvetou méně než bohaté záplavy v truhlíku, květy působí velmi něžně.

 

Muškáty v květináči

Voňavé muškáty
Listy mívají většinou svěží odstíny zelené, často jsou také zeleno-bílé. Vyznačují se bohatým, hlubokým vykrajováním, takže list se strukturou podobá krajce. Významným znakem je pronikavá vůně. Velmi oblíbené jsou různé podoby citronové vůně, bylinné tóny, ale také zvláštní muškátová vůně, která je decentnější, než při zlomení běžného muškátu, ale příjemně kořeněná. Setkáváme se s ní i v podobě muškátové – geraniové silice ve voňavkářství a bývá také příměsí mýdel a vonných směsí. Můžeme se setkat i s muškátem, speciálně vyšlechtěném pro odpuzování hmyzu. Obecně tyto muškáty díky vůni odpuzují hmyz a pročišťují vzduch v místnosti. Více voní za teplých slunečných dnů. Potřebují hodně světla i slunce, jinak jsou prořídlé a vytáhlé. Pozor ale na přímé slunce! Dají se dobře pěstovat i v náhradních jílových substrátech, pak postačí zálivka zhruba jednou za měsíc.

 
Na jaře radikálně sestřihněte
Rostliny jsou poměrně robustní, vitální a rychle rostou. Při správné péči bývají bohatě zalistěny již odspodu. Většinou se pěstují celoročně jako pokojové a přenosné rostliny. Vyplatí se občas zaštipovat konce výhonů, aby rostliny zůstávaly košaté. Na jaře se nemusíme bát radikálního sestříhání. Znova obrazí a rychle dorostou. Odřezané části využijeme k dalšímu množení. Stonky můžeme také usušit a použít jako voničku do prádla. Zjara přidáme hnojivo s vyšším obsahem dusíku, pěstujeme v živné propustné půdě, prospívá jim i granulovaný hnůj v mírné dávce (dáváme při přesazování na dno nádoby a promícháme se substrátem). Díky aromatickým silicím je škůdci nevyhledávají. Při trvalém přelití je napadají houbové choroby.


Uvedené botanické druhy mají ještě další křížence:

Pelargonium odoratissimum má srdčité listy, pronikavě voní po citronech a má bílé až růžové květy.
Pelargonium quercifolium má peřenoklané listy s purpurovou skvrnou, pronikavě až nepříjemně voní a červené žilkované květy.
Pelargonium radula má dlanitě dělené listy s laloky, výrazná vůně, světle purpurové květy.
Pelargonium tomentosum – rostlina je plstnatá, voní mátově, má drobné bílé květy.

 

DISKUTUJTE

redakce